ROOIBOS ZELENÝ

Nálev a chuť čaje

Protože je tento Rooibos nefermentovaný, jeho nálev nemá typickou hnědočervenou barvu. Je krásně-žlutý. Také v chuti a aroma se odlišuje. Zelený Rooibos voní čistě přírodně, bylinkově, jakoby mírně trávově. Chutná přirozeně, sladce bylinně, měkce a jemně.

Zelený Rooibos je přirozeně bezkofeinový, proto se výborně uplatňuje k doplnění pitného režimu malých dětí, těhotných a kojících žen i lidí v rekonvalescenci.
Vyzkoušejte Green Rooibos také jako ice tea!

Původ čaje

Zelená verze Rooibosu je o dost vzácnější než červená, ale přesto nachází stále více konzumentů na celém světě. Rooibos Green se vyrábí z keřů čajovníkovců kapských, které endemicky rostou výhradně na omezeném území v jihoafrickém pohoří Cederberg. Jde o asi stopadesáticentimetrové byliny čeledi bobulovité, typické dlouhými větvičkami a zelenými jehlicovitými lístky. Jsou velmi náročné na vzdušnou vlhkost, půdní poměry, sluneční osvit i stín, proto je jinde na světě takřka nemožné je pěstovat. Čajovníkovce mají přesto mimořádnou schopnost přečkat časté požáry, které Jižní Afriku zasahují. Ohořelé rostliny velmi rychle obrážejí, a pokud v půdě uváznou jejich semena, vydrží až 6 let, dokud nenastanou příznivé podmínky pro vyklíčení. Čajovníkovce se sklízejí jednou ročně, a to časně na podzim. Brzy ráno se stříhají celé větvičky v délce asi 35 centimetrů. V případě zeleného Rooibosu jsou rychle nasekány na malé kousky a sušeny. To proto, aby se zabránilo oxidaci a uchovaly se všechny cenné vlastnosti Rooibosu. Ještě, než se čaj balí, prochází speciálním chladicím procesem.

Historie Rooibosu je popsána zhruba od 17. století, kdy region Cederberg, vzdálený asi 250 kilometrů od Kapského města, poprvé navštívili evropští botanici. Tehdy konstatovali, že v oblasti se nachází mnoho „dobrých rostlin“ s léčebnými účinky. V roce 1722 zaznamenal švédský přírodovědec Carl Thunberg, že místní přírodní kmeny vaří čaj z rostlin, které popsal jako Redbush nebo Rooibos. Chuť a účinky čaje učarovaly posléze holandským osadníkům. Pili ho jako náhradu za černý čaj, kterým byla Jižní Afrika velice komplikovaně zásobována. V roce 1904 se pro Rooibos nadchl Benjamin Ginsberg, ruský osadník, a v roce 1930 přesvědčil místního lékaře a učence Dr. Le Fras Nortiera, aby se pokusil založit první plantáž Rooibosu. Nevedla k ní jednoduchá cesta, ale díky místním lidem, kteří objevili, jak získat semena Rooibosu (roznášejí je mravenci), se Rooibos v oblasti Cederberg rozšířil a časem si vydobyl místo i na světovém trhu s čajem. Ještě v roce 2008 se však řešila ochranná známka Rooibosu, kterou si v USA zaregistroval jistý Burke. Parlament v Jižní Africe ovšem přijal zákon o duševním vlastnictví a zajistil omezení užívání názvu Rooibos výhradně pro čaj vypěstovaný v oblasti Cederberg.