LÍPA KVĚT+LIST

Nálev a chuť byliny

Nálev z lipových květů má světle žlutou barvu a mimořádně příjemnou chuť i vůni. Není ani hořká nebo svíravá, zato lehce nasládlá, jemná a hladká.

Původ byliny

Rod lípa (Tilia) je rozšířen v celém mírném pásu severní polokoule. Zahrnuje asi 40 druhů, mezi nimi lípu velkolistou a lípu malolistou (srdčitou), které jsou doma v České republice. Strom dožívající se až 600 let charakterizuje košatá koruna, listy srdčitého tvaru a samozřejmě silně vonící květy.

Lípa může vyrůst do výšky 30 metrů i více, kmen je pokrytý tmavou tenkou kůrou. Kvete od června do července žlutými květy srostlými s blanitým listem. Kvetoucí lípu lze poznat na desítky metrů, tak daleko se totiž šíří její omamná vůně.

Lípa požívá zvláště u Slovanů velké vážnosti. Je ovšem pravdou, že ji zmiňovali ve svých dílech už Vergilius, Ovidius a Plinius, a to jako „zlatý strom“. Staří Slované přisoudili lípě kouzelnou moc, stala se pro ně symbolem lásky a krásy a dostala jméno Lada. V její blízkosti probíhala řada rituálů, konaly se pod ní důležitá setkání, sněmy i kázání.

Lipová stromořadí se vysazovala jako symbol usmíření nebo skončení konfliktů. Lidé věřili, že do lípy nikdy neudeří blesk, že její kůra chrání před otravou a listy lze použít k získání nesmrtelnosti. Ochrannou funkci měla také figurka vyřezaná z lipového dřeva, kterou bylo potřeba nosit neustále u sebe.

Národním stromem České republiky se lípa stala v červnu 1848 na Všeslovanském sjezdu v Praze.

Lípa je strom ceněný nejen pro květy, ale také dobře opracovatelné dřevo s nádhernou kresbou nebo lýko, které se uplatňuje například v košíkářství.

Lidové léčitelství ale opěvuje právě prvně zmíněné lipové květy s listeny. Sbírají se ještě před vykvetením, nejlépe odpoledne. Je vhodné je sušit rychle, ve stínu, v proudu vzduchu. Teplota nemá překročit 35 ⁰C.